Letec a publicista Jiří Pruša a filmový režisér Petr Nikolaev vyrazili v úterý ráno z Prahy směr Karibik, aby z letadla zmapovali jeho ostrovy. Před odletem jsem je vyzpovídal.
Do Karibiku vyrážíte rok po vaší společné expedici po Sibiři. Zastesklo se vám po pár týdnech ve dvou v neznámu?
Jiří Pruša: Mně se určitě trochu zastesklo. Nějak se mi s Petrem dobře cestuje a už se taky po zimě nemůžu dočkat toho, až si zase zalétám.
Petr Nikoalev: Za sebe můžu říci, že cesta po stopách legionářské anabáze s Jiřím pro mě byla zásadní. Skvěle jsme si rozuměli a pohádali jsme se jen jednou, což bylo lepší než kdybychom to v sobě dusili. Za hodinu to bylo pryč... Od té doby jsem si říkal, že by bylo skvělé zaspolu se někam vyrazit.
Kdo z vás byl iniciátorem "Karibiku"?
JP: Asi já, přemýšlel jsem, kde bych měl pokračovat se svým létáním nad ostrovy a v přemýšlení i mluvení z toho vyšel Karibik. Když jsem o tom řekl Petrovi, ten nezaváhal a hned potvrdil svou účast. Měl jsem z toho radost.
PN: Jiří se na Sibiři před kamerou osvědčil jako výborný průvodce. A já jsem mu navrhl, že bych tak jako on pomáhá mě, rád pomohl v jeho projektech jemu. To jsem netušil, že jeho odpověď bude tak rychlá: “Obletíme spolu ostrovy Karibiku”.
Jak složité bylo připravit na dálku expedici na druhém konci světa?
JP: Nejvíc práce dalo získat letecké informace a letecké mapy Karibských ostrovů a připravit itinerář zvládnutelný během dvou týdnů letu. Na tomhle jsem nechal velkou část vánočních prázdnin. Jednoduché nebylo ani najít letadlo, které má moderní vybavení (G1000) a je pojištěné pro lety do Karibiku. To trvalo prakticky celý leden.
Mezitím už jsme ale s Petrem začali připravovat zaměření celého letu, vymýšlet, jak to celé natočíme a nafotíme. Petr pak ještě přišel s myšlenkou naše letecké záběry doplnit záběry z dronu. Tak jsme koupili dron a od té doby už Petra moc nevidím, protože neustále „trénuje“ – prostě se do dronu zamiloval.
Hodně práce a času nám v průběhu února dalo rozhodnout, najít, koupit a hlavně se naučit pracovat s novými kamerami, fotoaparátem, GPS loggerem atd. Já jsem si ještě v Táboře zopakoval létání s Cessnou C 172.
PN: Jiří je zkušený cestovatel a plánovač. Krom toho má kolem sebe již tým sehraných kvalitních lidí, takže já mám naprosto luxusní pozici člověka, na kterého zbývají většínou jen ty radosti.
Proč zase spolu vy dva?
JP: Prostě se skvěle doplňujeme a můžeme spo
lu vydržet delší dobu v malém prostoru – to jsme si vyzkoušeli už loni ve vlakových kupé na Sibiři. Na téhle cestě se já budu starat o letadlo a pilotování a Petr o kamery, focení a natáčení. Večer pak budeme oba studovat a připravovat vše na další letový den.
Z předchozích expedic vím, že když jsem na to sám, tak je to velká honička a rozhodně nejsem schopen se starat o tolik zařízení, kolik jich vezeme nyní. A samozřejmě, moje schopnosti režie i natáčení jsou proti Petrovi prakticky nulové. Takže se ohromně těším na to, že z této cesty se nám podaří udělat skvělé dokumenty.
Také vidíme propojení s Legionáři. Za prvé jedna z lodí, kterými se legionáři evakuovali z Vladivostoku do Evropy, jela Panamským průplavem a tudíž musela projet kolem nebo i zastavit u některého z Karibských ostrovů. Ještě to musíme vypátrat. Druhé spojení je v tom, že svou cestu chceme využít i k propagaci našeho projektu filmu Legionáři, aby se nám podařilo potřebné finance získat co nejdříve. Logo filmu bude i na našem letadle.
PN: No, já nejsem od přírody letec. Během našeho prvního letu jsem bral Kinedryl a přesto jsem využil služeb igelitového pytlíku. Ale představa, že bych už neměl zažít takový let, mě rozesmutňovala. Podmanilo si mě to. Kinedryly už mám zabaleny.
JP: Já doufám, že to bylo proto, že Petr prostě nemohl odolat možnosti létat a ještě k tomu nad ostrovy.
Co se za ten rok od Sibiře změnilo? S vámi, mezi vámi, s filmem Legionáři?
JP: Dvě věci. Bez cesty na Sibiř bychom zůstali jen teoretiky. Myslím, že bylo zásadně důležité to tam projet a trochu pochopit. Od té doby jsme získali záštitu Sněmovny ČR, celkem důležité přísliby peněz i grant na přípravu. Scénář už je téměř hotový a máme i jeho anglický překlad. Vydali jsme kalendář Opravdoví bratři a zorganizovali jsme jeho celkem úspěšný křest. Hodně informací je ještě na webu filmu. A ta druhá? Mezi mnou a Petrem se naše přátelství zase o něco prohloubilo.
PN: Víte já jsem pořád okouzlen tím, že jsem potkal v tomhle věku někoho, kdo se stal mým zásadním kamarádem, jako kdybych ho znal odjakživa. Máme toho hodně společného a současně se dobře dopňujeme.
Proč zrovna Karibik? Jsou vzrušující místa i blíže, než na druhém konci světa.
JP: Většinu vzrušujících míst blíže už jsem proletěl, a tak musíme trochu dál. Karibské ostrovy jsou z vyprávění znalých cestovatelů krásné a jsou tam také sopky, které miluji. A v Americe taky není tak složité si půjčit letadlo.
PN: To rozhodl kapitán Lex (OK LEX je imatrikulace letadla Dynamic Jiřího Pruši, pozn. red.). Ostrovy jsou jeho obor, i když já jsem se na ostrově narodil - tedy na Štvanici. Tak jako tak, fascinaci moři a oceány spolu sdílíme.
Kdy startujete?
JP: Z Prahy odlétáme v úterý 15. března přes Frankfurt do Miami. Letadlo si půjčujeme, a tím pádem tam odsud i vylétáme, ve Fort Myers, což je letiště asi 200 km západně od Miami. Na letišti strávíme dva dny aklimatizací, přípravou stroje, místním výcvikovým létáním, dokupováním vybavení atd. Na vlastní cestu chceme vyrazit v pátek 18. března v 9.30 místního času, což je myslím 15.30 pražského času. Jak to bude doopravdy ještě uvidíme – člověk míní… Nejvíc se těším, až odstartujeme z Fort Myers. V té chvíli by měly být všechny přípravy a s nimi spojená nejistota již za námi a ta celá skvělá cesta před námi.
Čím poletíte? Jak se stroj liší od Dynamicu, se kterým, Jiří, létáš po Evropě?
JP: Bude to čtyřmístná Cessna C 172 – liší se hlavně tím, že má čtyři místa a tím pádem větší nosnost. Letět v Dynamicu ve dvou nad mořem by nebylo možné. Jsou tam jen dvě sedačky a když dám na tu druhou záchranný člun, tak už není kam dát spolucestujícího, o jeho zavazadlech nemluvě. Cessna je trochu pomalejší a žere víc než dvakrát tolik benzínu. Kromě větší nosnosti má ale oproti Dynamicu pro naši cestu tu výhodu, že to je hornoplošník a dají se u ní otevřít velká okénka – to je pro filmování a focení zásadně důležité.
Jaké body trasy jsou pro vás nejzajímavější?
JP: Všechno, co máme v plánu přeletět nebo kde chceme přistát. Nejsem schopný teď říct, co by mohlo být nejzajímavější. Piloty může zaujmout to, že chceme udělat touch and go přistání na letišti Juliana na ostrově St Marteen. To je to letiště, kde si lidé fotí přistávající dopravní letadla pár metrů nad pláží. Tudíž já bych aopak rád, abychom my nafilmovali ty lidi. Také bychom rádi nafilmovali kubánskou Zátoku Sviní, kde se v roce 1961 vylodili při neúspěšné invazi proti Castrovu režimu. Škoda, že na Kubě nemůžeme přistát, ale letadlo není pro přistání na Kubě pojištěno a žádná pojišťovna se nedala přesvědčit, aby pojistěno bylo. My se tedy na Kubě "nevylodíme".
PN: Já nemám žádného favorita. Těším se na to celé a jsem zvědav, co mě dostane nejvíc.
Kolik toho uletíte?
JP: Je to celkem asi 10 000 km.
Jak je to na Floridě a pak v Karibiku s letišti, benzínem, možnostmi přespání? A co internet? Ten bude pro on-line zpravodajství hodně důležitý.
JP: Vypadá to celkem komplikovaně. Na mnoha letištích benzín pro sportovní letadla (AVGAS 100 LL) nemají a tak je náš itinerář do velké míry formován také tím, abychom někde nezůstali bez benzínu. Karibské ostrovy jsou ale myslím turisticky velmi vyvinuté, takže se nezdá, že by tam měl být problém s ubytováním nebo internetem. Upřímně musím říci, že tohle jsem studoval ze všeho nejméně, pokud vůbec. Prostě se to nějak zvládne. V tom je taky krása cestování v pánské osádce – těch starostí je mnohem, mnohem méně.
Jaké cestovatelské cíle jste si stanovili? I cesta může být cíl? Nebo vás žene touha po setkání se s něčím konkrétním?
JP: Máme pro cestu připravených několik témat, kterým se chceme věnovat, takže máme na seznamu různá místa a body, které chceme přeletět, nafilmovat, nebo o kterých chceme něco říct. Mně osobně žene především touha letět a její naplnění přinese pak ty ostatní radosti.
PN: Velká cesta je úžasná tím, že člověk žije ustavičně v současnosti. Co je předtím nebo potom, ztrácí na důležitosti.
Jaké jsou předstartovní pocity?
JP: U mě zatím více napětí a vracejících se myšlenek, na co jsem ještě zapomněl a co je třeba udělat před odletem. Máme také hodně různých drátů, baterií, kamer a další elektroniky, tak doufám, že bez úhony projdeme všemi bezpečnostními kontrolami. Strach nemám, ale snažím se co nejlépe promyslet, jak řešit případné problémy včetně nutnosti přistání na vodu.
PN: Za sebe doufám, že správně vybalancuji užití filmařské techniky, kterou s sebou vezeme. Máme hromadu malých, větších i velkých kamer a foťáků. Něco je určeno na instalaci přímo v kabině nebo na křídlech, něco na “ruční práci”. Teším se též na filmování z kvadrokoptéry. Obavy nemám - nepřemýšlím o tom, Jirkovi důvěřuji.
Čím je přelet/oblet ostrovů v Karibiku výjimečný? Existuje kompaktní záznam o přeletu Antil a Baham?
JP: Je to podobné jako s jinými mými lety nad ostrovy. Na YouTube najdete různá jednotlivá videa z různých míst světa včetně některých ostrovů. Nikde ale nenajdete systematickou videotéku a databanku, kterou se nám daří dávat dohromady při mých expedicích. Totéž platí pro všechny ostrovy v Karibiku – pár jednotlivostí je, profesionálně připravené letecké dokumenty nejsou. V tom se cítíme jako průkopníci.
Na co se můžou těšit čtenáři Flying Revue?
JP: Na našem webu bude pohyblivá mapa zobrazující naši aktuální polohu s pomocí satelitního telefonu. Na webu bude také on line reportáž, do které budeme přispívat texty a fotkami z letu i ze země. Pokusíme se na web také umísťovat alespoň krátká videa s nejzajímavějším záběry každého dne. Pokud to stihneme, tak večer nebo ráno napíšeme ještě krátký článek se zajímavostmi. Navíc pak chceme nahrávat detailně všechna přistání i starty, které budeme publikovat následně také na webu Flying Revue.
PN: Doufám, že jak čtenáři tak i televizní diváci budou mít možnost s námi tuto cestu naplno prožít. Nemělo by to být jen zdolání nějaké zeměpisné trasy, ale chtěl bych také zachytit vyznání člověka, který létáním od malička žije. Jiří přeletěl už tisíc ostrovů, ale vím, že se na cestu těší, jako by to bylo poprvé. Po návratu z expedice natočený materiál sestříháme do filmového dokumentu a nabídneme ho některé televizi.
Jan Dvořák
Mapa a foto: Jindřich Ilem
Webdesign Karibik 2016: Jožo Skácal a Infonia
