Jak se zbavit podomního prodejce
Moje máma je chodící charita. Když si šla na penzi přivydělat pár korun do trafiky, po čtrnácti dnech byla mínus tisíc korun, protože přece té ženské, co po ní v té osamělé minitrafičce v zastrčené ulici u autobusového nádraží chtěla karton cigaret bez placení ("Páni, mějte slitováni, kluk se vráti zéjtra z kriminálu, a co já mu dám, jo joj, nic némam, jsem chuda jak myš, úplně chuda nešťastna žénska, pozejtři dostanu penize, do posledni koruny poctivě vrátim! Vy jste ták hódna, ruky by vám líbat měli...") nemohla odmítnout, ačkoli moc dobře věděla, že za ten karton neuvidí nikdy ani halíř.
Kdybyste znali mou mámu a tu ženskou (ale však vy ji znáte dobře, tu ženskou), bylo by vám jasné, že odmítnout fakt nemohla - taková zastrčená trafička v zadní ulici prostě není úplně ideální místo na trénování odvahy v nerovném souboji.
Charitativní založení mé mámy se mezi místními brzy rozkřiklo, a tak ta trafička na konci všech konců zanedlouho osiřela, protože žádného dalšího charitativce už do ní provozovatel nenašel, a tak přes dveře zatloukl dvě prkna s nápisem Nadosmrti zavřeno.
Tak taková je moje máma. Kromě "úplně chudych nešťástnych žénskych" ideální oběť také podomních prodejců. A oni to snad vědí. Zvoní (tedy zvonili) na ni systematicky a nejspíš jen ozvěna mnoha rad všech milujících příbuzných mámu v poslední chvíli vždycky zachránila od toho, aby strčila krk do oprátky nejednoho supervýhodného mnohadesetitisícového nákupu nějakého úžasného haraburdí.
Jen jedna věc mámě ještě nejde příliš valně: nevpustit tyhle chodce po domech do bytu.
Tady musím říct věc, která je zásadní pro další pokračování příběhu. Máma není sama. Má přítele Františka a ten s ní žije v jednom bytě. A je, dejme tomu, v určitých situacích poněkud vznětlivé povahy. Jenže milí dealeři chodili (snad náhodou, snad na základě informací nějaké jejich interní rozvědky) vždycky v době, když byl v práci, a tak mohli svou oběť, moji mámu, oblbovat po libosti. Ona se sice oblbnout nakonec nikdy nedala, jenomže je tak slušná, že jim přece aspoň to kafíčko a posezeníčko odmítnout nemůže, že jo...
Zkrátím to. Jednoho dne, když se František vrátil domů, našel v bytě dvojici manželů-prodejců nějakého vysavače roztočů za sedmdesát tisíc. Baba se rozvalovala v křesle v obýváku, kde pracovala na mé mámě, manžel zrovna trůnil na záchodě, na nohách Františkovy pantofle. Vyšel zrovna ve chvíli, kdy se František začal po pantoflích shánět. Hned se k nechtěnému hostiteli hrnul, jako by se s ním znal pětatřicet let. "Dobrýý deen, to jsem rád, že vás poznávám, zrovna tady paní Alence nabízíme úžasný vysavač, pojďte se na něj taky podívat..."
Víc toho říct nestihl. Ty pantofle byly na Františka přece jenom moc. "Já ti dám vysavač! Koukejte si to sbalit a jestli do pěti vteřin nevypadnete, tak vám ten krám rozsekám na kusy! Já na půl hodiny vypadnu z baráku a než se vrátím, tak mi tady nějakej cizí dědek šmajdá po bytě v mejch pantoflích! Už ať jste venku!!!"
Pak už to šlo rychle, znáte to z kdejaké komedie. Dneska, když na pána v pantoflích František vzpomíná, baví se. "Hele, měls ho, dědka, vidět, zastavil se až na chodníku..." směje se až z toho brečí. Tenkrát se ale nesmál a nesmál se ani ten "cizí dědek", myslím, že byl rád, že uhájil holý život a hlavně ten vysavač za "sedmdesát" tisíc.
Od té doby u mojí mámy podomní prodejci čehokoli nezvoní. A tak kdoví, třeba opravdu mají nějakou interní informační službu a na ústředí jméno a adresu mojí mámy a u ní nápis: "Je-li ti život a zboží milé, sem nechoď..." Tak jestli, milé dámy, máte občas s "podomními" potíže, půjčte jim manželovy pantofle nebo trenky a rychle manžela povolejte na bojiště...
Jan Dvořák
Video: Kapela OK GO ve svém novém klipu poletuje ve stavu beztíže
Zažít v letadle stav beztíže? Proč ne? Hoši z americké kapely OK GO si to vyzkoušeli v nejnovějším ze svých unikátních klipů. Japonská MTV ho ocenila jako video roku 2015.
Jan Dvořák
Rozhovor: Sdílíme spolu fascinaci moři a oceány
Letec a publicista Jiří Pruša a filmový režisér Petr Nikolaev vyrazili v úterý ráno z Prahy směr Karibik, aby z letadla zmapovali jeho ostrovy. Před odletem jsem je vyzpovídal.
Jan Dvořák
Johnny Depp, Bedřich a já
Jak jsme s Johnny Deppem, co není pirát ale kocour, do Černého moře a pak až do Kyjova, tam, kde bydlí babička Jarka.
Jan Dvořák
Muž, saně a chlapec
Zasněženou krajinou šel muž. Bylo nádherně. Sníh jiskřil ze všech koutů, slunce svítilo jako o závod. Ten muž byl zdaleka, v životě sníh neviděl. Tu došel ke zvláštní věci. Stála opuštěná na sněhu, nikde nikdo.
Jan Dvořák
Příběh chlívečku holenní kosti
Mladý muž láskyplně odemkl zámek otlučených dřevěných dvířek. Musel zabrat, aby povolily. „Příště Vás musím opravit," řekl, než udělal zednickou tužkou, která visela na provázku vedle dveří, čárku na veřeje. Pak se sehnul a vstoupil do místnosti za nimi.
Jan Dvořák
Jak se krade prezident
Bizarní svět bizarních postaviček bizarního polosvěta v bizarním dramatu na bizarní scéně. V první řadě s ústy dokořán ty a já. Z lóže nám kyne ukradený prezident. Má dvě tváře - jednu s knírkem a druhou bez. Parlamentní demokracie po česku. Vítejte.
Jan Dvořák
ČD sypou peníze do filmu, na cestující jim nezbývá
Aneb Když vlaky stojí, auta jedou. Znáte tu písničku: Z Opavy, z Opavy, rychlík jede do Prahy, nikdo nemá obavy, jestli dojede... Luděk Sobota. Tuhle jsem sice nejel do Opavy, ale do Ústí nad Labem, nicméně obavy jsem taky neměl. Leč, měl jsem mít. Příště budu obezřetnější.
Jan Dvořák
Co vidíš v zrcadle
"Tak to tedy ne!!!" křičí Martin Kabát na hlavního pekelníka a vybojuje Káču, kterou vlastní hloupostí a bonvivánstvím prohrál peklu, zpátky do života. Ne!
Jan Dvořák
Ztráty a nálezy na cestě ke svobodě
Za spálenými mosty plynové lampy zhasínám, jsi stejná jako já, dotýkám se hvězdy, bílá velryba uhání, je pořád krásná, míří do hlubin Laptěvů, tak jako já... zpívá Michal Hrůza. Svoboda je jako bílá velryba. Uhání vpřed a je pořád
Jan Dvořák
Cirkus v TESCU aneb jak udělat ze zákazníka klauna
"Velevážené publikum, dámy pánové! Všichni sem, všichni k nám! Nenechte si ujít světoznámý cirkus, cirkus Tesco! Uvidíte líté šelmy, brilantní žongléry, odvážné krotitele i cizokrajné krásky. Ovšem také i kouzelníka a klauna. Proto račte vstoupit!" No vážně, já tam byl.
Jan Dvořák
Na vrcholcích bílých moří
Byla mlha. Stoupali jsme po horské stezce výš a výš, až nás bezzubé dásně mračen uvelebené na úbočí hory procedily vzhůru, do světa bezoblačného nebe, v němž se ve sluncem ozářených bílých mořích povalovaly zbytky dnešního rána.
Jan Dvořák
Blog iDNES je milionář!
Je to nedávno, co blog iDNES spatřil světlo světa a už je milionářem. A táhne - nás, obyčejné mužiky pera, zkušené novinářské matadory a taky celebrity. Právě bloggerská práce to je, co způsobilo, že se o blog zajímá stále více lidí. A z mnohých z vás jsou dnes hvězdy blogu. A co se na blogu nosí? Kdo je tu králem? Co o tom všem říká statistika? Zajímá vás to taky? Nuže, račte si kliknout!
Jan Dvořák
Zbourejte Labskou boudu! A Sněžku taky!
A lidi zastřelte. Joj, jak bude krásně na hřebenech Krkonoš!
Jan Dvořák
Sexmise počesku aneb Jak velrybě zlomit vaz
Slyšeli jste to určitě. Není to složité. Pochytejte pár těch nejvýkonnějších, obden z jejich pohlavních žláz jako z jedových zubů kobry vymačkejte trochu té životadárné tekutiny, a máte to. Svět bez mužů, svět bez manželství, úžasný, dokonalý svět bez lásky.
Jan Dvořák
Výrobci oblečení pro mládež: Směl bych vám nafackovat?
(Ne)milí výrobci triček, mikyn a kalhot pro mladé holky! Píšu vám, abyste věděli, že mám tajný a neuskutečnitelný sen. S chutí vám nafackovat!
Jan Dvořák
Kdy jsem brečel a kdy jsem nebrečel
Jmenuje se Anna Netrebko. Až do dnešní skoro půlnoci jsem netušil, že existuje. Ale dostala mě dokonale.
Jan Dvořák
Den, kdy jsi poprvé uviděl horu
Když jsi poprvé uviděl horu, bylo vidět bylo sotva na krok. Uběhlo pět let od doby, kdy ses neměl narodit, a ty jsi konečně stál na úpatí hory, která ti možná mohla zlomit vaz. Půjdeš?
Jan Dvořák
Praho!
"Excuse me... Monument!" vytrhne mě z usínání postarší muž v kšiltovce, a ukazuje na sochu, na jejímž podstavci jsem se před chvílí usadil a nastavil obličej poslednímu letošnímu slunci babího léta. Nejspíš mě má za Američana či tak něco. Nechávám ho při tom a ne zrovna nadšeně slézám na dlažbu. "Nice trip!" loučí se se mnou nakonec mužík s cedulkou "Pořádková služba" na klopě manžestrového saka. "Umta, umta, umtatata," swinguje k tomu kapela od protějšího hrazení. Karlův most.
Jan Dvořák
Vtip měsíce - Talmanová bude slaďovat rodiny
Tak to je tedy vážně gól. Hořký vtip, který ovšem zřejmě myslí naprosto vážně, připravila veřejnosti česká vláda. Žena, která pomohla rozbít premiérovi vlastní rodinu, bude stát v čele instituce, jejímž úkolem je podle iDnes.cz „zatočit s alarmující situací v zemi, kde se každé druhé manželství rozvádí“. Krásná stáleještěslečna Lucie Talmanová bude teď "slaďovačkou českých rodin". Páni!
Jan Dvořák
Dětský karneval po palestinsku - se samopaly a pásy s výbušninami
Bojovníci za mírumilovný islám, hoďte vaše papírové flintičky do koše. Skutečný islám nežije v ústech jeho evropských filozofických obhájců, ale na Středním Východě a v okolí. Kalašnikov, to je ten správný dárek k narozeninám malých Palestinců, jak ukazuje Youtube video uvnitř tohoto článku.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3509x