Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh chlívečku holenní kosti

19. 03. 2008 21:00:40
Mladý muž láskyplně odemkl zámek otlučených dřevěných dvířek. Musel zabrat, aby povolily. „Příště Vás musím opravit," řekl, než udělal zednickou tužkou, která visela na provázku vedle dveří, čárku na veřeje. Pak se sehnul a vstoupil do místnosti za nimi.

„Ty jsi ten můj milý chlíveček, konečně jsem zase tady," řekl spokojeně, když zažehl svíčku a rozhlédl se po maličké místnosti. Téměř celý prostor vyplňoval dřevěný stůl a dvě u něho stojící židle. Delší strana stolu se spolu s lavicí (zprvu, než oči přivykly šeru, téměř neviditelnou) tlačila ke stěně, na níž visela police s kořenkami. Kromě kořenek, stolu, lavice a dvou židlí tu nebylo nic. Chlapec se posadil na židlí blíž u dveří. „Tady sedávám nejraději," připomněl si nahlas, pohladil stůl a otevřenými dveřmi vyhlížel ven. Usmíval se, bylo mu dobře.

Nemohl se dnes vůbec dočkat. „Vždyť jsem tu nebyl dobré dva dny!" řekl. „Snad se na mě nezlobíte, vy jedny...!" zahrozil na kořenky na stěně rozpustile prstem.

Náhle posmutněl. „Pořád je tu tma," posteskl si. Světlo svíčky komíhalo po stěnách a hledalo stíny, které se před ním opovážily ukrýt do nerovností hliněných zdí. Zasnil se. „Kdybych tu měl okno, mohl bych teď mít zavřené dveře, a přesto bych viděl ven a měl tu spoustu světla. A fůru peněz bych ušetřil za svíčky, letos jsem musel kupovat už nejmíň čtyři. Možná i pět," přemítal, ale nahlas neřekl nic. „Nechci, aby se dveře urazily, že mi nejsou dost dobré. A nakonec i ta svíčka," pošeptal kořenkám.

Jen ho mrzelo, že dodnes neví, jakou mají kořenky barvu. Jsou na polici už celá desetiletí a světlo na ně nedosáhne. Mihotavý plamínek svíčky připouští dvě možnosti. „Myslím, že jsou růžové. Kořenky jsou přece vždycky růžové. Ale mohly by být i žluté," přemítal a snažil se světlo ze svíčky nabrat do dlaní, aby jím mohl na kořenky posvítit. „Ne, je to hloupost, jak by mohly být kořenky žluté. Jsou růžové a basta!" rozhodl a dál, teď už zase klidně, hleděl otevřenými dveřmi ven.

Byl tu dnes možná po tisící. „Po tisící? To snad ještě ne!" lekl se. U příležitosti tisící návštěvy chtěl totiž uspořádat oslavu a nerad by to propásl. „Musím konečně spočítat ty čárky na dveřích, abych to zjistil přesně," připomněl si. Na oslavu se opravdu těšil. Ozdobí celý chlíveček veselými obrázky, které sám namaluje, a zapálí nejmíň tři svíčky najednou. „To bude světla!" zachvěl se radostí z té představy. „Kdepak, dvě budou stačit, nesmím být tak rozhazovačný," napomenul se vzápětí, ale dál si představoval tu krásu, až bude chlíveček vyzdobený.

Tu jej začala studit bosá chodidla. „Dnes mě studíte nějak brzy," podivil se a začal si třít nohu o nohu. Po chvíli se krev rozproudila a pocit chladu zmizel. Studená hliněná podlaha mládence zlobila přinejmenším stejně jako chybějící okno a ta věc s kořenkami. „Musím to nějak vymyslet, aby mě to nestudilo," přemítal, ale nemohl na nic přijít. Zkazilo mu to náladu. Ještě ke všemu si dnes trochu rozedřel chodidla, když šel bosky po kamenité cestě k chlívečku. Připomínala mu holenní kost, jeho oblíbenou z anatomického atlasu, který kdosi pohodil nedaleko od chlívečku. "Nachodím se, až to bolí," zažertoval a sám se zasmál svému vtipu. To ho znovu rozveselilo. A také představa, že tu jednoho dne určitě bude mít okno a uvidí ty svoje růžové kořenky. „Hlavně aby nebyly žluté. To by bylo mrzuté," lekl se vzápětí a na chvilku zapochyboval, jestli je nápad s oknem skutečně tak dobrý, jak si myslí.

Přisunul si židli blíž ke vchodu, aby si mohl nahřívat nohy na sluníčku. „Pálí ještě docela pěkně," pochválil ho za zářivé teplo babího léta. Pak se dlouhé hodiny díval do údolí pod sebou. Chlíveček byl vyhloubený vysoko ve stráni a výhled z něj byl vskutku úchvatný. Slunce dnes vykreslovalo obrysy obzvlášť náruživě, ještě nádherněji než jindy. „Skoro se to nedá snést, jak je to nádherné," pomyslel si jednu chvíli mládenec.

***

„Je čas," otočil se chlapec ke kořenkám, lavici, stolu a židlím, když mu nachylující se slunce vykouslo kousek stínu z obličeje, který až dosud stínil široký kšilt čepice. „Ale zítra zase přijdu," slíbil, sfoukl svíčku a vyšel ven. Musel přimhouřit oči, aby ho světlo neoslepilo, zavřel dveře a s obtížemi nasadil těžký zámek na petlici. „Zítra musím spravit ty dveře a spočítat čárky," řekl na rozloučenou. „A to okno bude!" křikl do údolí rozhodně, stejně jako přede dvěma dny, před týdnem i před rokem, a šťasten se rozešel po holenní kosti směrem k domovu.

*

Autor: Jan Dvořák | středa 19.3.2008 21:00 | karma článku: 0.00 | přečteno: 1969x

Další články blogera

Jan Dvořák

Video: Kapela OK GO ve svém novém klipu poletuje ve stavu beztíže

Zažít v letadle stav beztíže? Proč ne? Hoši z americké kapely OK GO si to vyzkoušeli v nejnovějším ze svých unikátních klipů. Japonská MTV ho ocenila jako video roku 2015.

1.4.2016 v 11:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Jan Dvořák

Rozhovor: Sdílíme spolu fascinaci moři a oceány

Letec a publicista Jiří Pruša a filmový režisér Petr Nikolaev vyrazili v úterý ráno z Prahy směr Karibik, aby z letadla zmapovali jeho ostrovy. Před odletem jsem je vyzpovídal.

16.3.2016 v 8:56 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 324 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Nitka

Jak jsem byl nabitý aneb Nikdy nevíš, kdy přeskočí jiskra

Stává se mi to velice často, elektrony na povrchu mého těla se nahromadí a v nečekanou chvíli udeří. Někdy si myslím, že blesky letní bouřky jsou proti mému náboji neškodné jiskřičky...

26.7.2017 v 15:19 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 87 | Diskuse

David Lauda

Festivalová

Festivaly jsou v plném proudu a proto přidávám pár veršů právě o nich...Mějte se a mejte se přátelé a nepřátelé...

26.7.2017 v 13:53 | Karma článku: 5.01 | Přečteno: 103 | Diskuse

Mário Oláh

Saturn = Il, Budha, Chiun, Tandayudhaswami, Herkules, Adar, Varuna, Šiva...

V článku sa pozrieme na to, akú má Saturn spojitosť s božstvami a modlami ako Budha, Kijún, Herkules, Adar, Asar, Brahma, Šiva, Višnu, Varuna a podobne.

26.7.2017 v 13:14 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 134 |

Petr Omelka

Burgundské cizoložnice a jeden prokletý královský rod

V dějinách národů někdy nacházíme příběhy, které si nic nezadají s hollywodskými trháky, kde sex a násilí jdou ruku v ruce. Rozdíl je jen v tom, že tyto se skutečně staly.

26.7.2017 v 9:38 | Karma článku: 25.99 | Přečteno: 1036 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Někdy je pan Zajíc na zabití

...ale tentokrát ne. Tentokrát ho musím pochválit. Když jsme započali rekonstruovat náš baráček skoro nejstarší ve vsi, netušili jsme, co to bude za šichtu. Ještě dnes, po letech, není dílo dokončeno

26.7.2017 v 9:15 | Karma článku: 19.52 | Přečteno: 476 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3492

Druhdy admin Blog iDNES.cz, nyní vedoucí webu Flying Revue.cz. 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.