Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na vrcholcích bílých moří

2. 11. 2007 20:00:00
Byla mlha. Stoupali jsme po horské stezce výš a výš, až nás bezzubé dásně mračen uvelebené na úbočí hory procedily vzhůru, do světa bezoblačného nebe, v němž se ve sluncem ozářených bílých mořích povalovaly zbytky dnešního rána.

 

Rána, ve kterém jsme tak jako po desetiletí předtím, březen co březen, vycházeli do hor hledat slunce zavěšené nahoře nad hustou mlhou údolí. Rána, které mě probodlo skrz, protože jsi mi v něm řekla, že se mnou jdeš nad mraky nejspíš naposledy.

***

Po několika hodinách jsme stáli vedle sebe nad údolím a všecko zase vypadalo dobře. Hltali jsme nádheru oslnivého bílého moře dole, zase jsem viděl tvůj profil v předpoledním slunci i tvoje slastně přivřené oči, které si skrz prozářená víčka ukládaly do paměti fascinující obraz toho všeho. Jenže pak se ty oči otevřely a já v nich spatřil něco, čemu jsem nechtěl rozumět, protože v tom bylo cosi definitivního, cosi, proti čemu se nedalo protestovat ani bojovat. 

Vzala jsi mě za ruku a zvolna ji přiložila ke své tváři. A já najednou mezi portály divadla bílých moří uviděl první tříkolku a panenku našich dětí, uslyšel jejich výskání při první společné dovolené u moře i tvůj tichý noční pláč, když se syn poprvé vrátil domů až nad ránem nebo když jsi v dceřiných utajovaných slzách uviděla odplout lásku, jejíž napořád se změnilo na kdysi. Náhle nad tím horským divadlem zavoněl parfém, který jsem ti koupil v Paříži ke třicetinám, roztančily se všechny barvy a vůně a tvary roků s tebou, a otevřelo se všechno tvoje a moje a naše jako na filmovém pásu, než jsem konečně pochopil, že ten den jsme spolu vyšli nad mraky opravdu naposledy, a moje hrdlo se zatáhlo jako oprátka.

*** 

Teď, rok poté, už po čtyřiapadesáté znovu stojím opřený o hůl na stejném místě a hledím do dálek a hloubek tam pod sebou, zase cítím ty vůně a tvary a barvy skoro tak, jako bys tu byla se mnou a vím, že za rok sem přijdu zas, a potom znovu a znovu, tak dlouho, dokud uvidím před očima vrásky tvého úsměvu, jímž jsi mi před rokem odpověděla na němou otázku, na kterou neexistuje dobrá odpověď. 

A tam dole, v bílých peřejích mraků, někde budu tušit děti našich dětí a až budu scházet do údolí za nimi, budu se těšit, jak jim za letní bouřky budu vyprávět o mně a o tobě a o bílých mořích mé ruky na tvé tváři zarámované září jasného jarního nebe, které bude uloženo hluboko ve mně až do konce, kdy i já pochopím, že ten den vidím moje a tvoje bílé moře naposledy, a s vděčností, že jsem tu mohl tolikrát stát a dívat se do příboje bílého moře našeho putování, se rozejdu a půjdu stejně jako ty loni v létě tam, kam nikdo netrefí předem a kde tě možná po letech znovu potkám.

***

 

Autor: Jan Dvořák | pátek 2.11.2007 20:00 | karma článku: 11.96 | přečteno: 2122x

Další články blogera

Jan Dvořák

Video: Kapela OK GO ve svém novém klipu poletuje ve stavu beztíže

Zažít v letadle stav beztíže? Proč ne? Hoši z americké kapely OK GO si to vyzkoušeli v nejnovějším ze svých unikátních klipů. Japonská MTV ho ocenila jako video roku 2015.

1.4.2016 v 11:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 | Diskuse

Jan Dvořák

Rozhovor: Sdílíme spolu fascinaci moři a oceány

Letec a publicista Jiří Pruša a filmový režisér Petr Nikolaev vyrazili v úterý ráno z Prahy směr Karibik, aby z letadla zmapovali jeho ostrovy. Před odletem jsem je vyzpovídal.

16.3.2016 v 8:56 | Karma článku: 7.54 | Přečteno: 327 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Kult hákového kříže – film

Po smrti otce, zastřeleného v černošském ghettu, se Derek stane aktivním stoupencem neonacismu, touží po pomstě. Jeho činy vyvrcholí vraždou dvou černochů, za niž si odsedí tři roky ve vězení. Odtud se vrací jako jiný člověk...

22.9.2017 v 21:15 | Karma článku: 7.57 | Přečteno: 229 |

Karel Sýkora

Moudrý citát CII.

Citát je doslovné znění z díla spisovatele, anebo doslovně zopakovaný výrok. Slouží k vysvětlení nebo potvrzení vlastního názoru. Při citování se uvádí jak autor, tak i dílo v kterém se výrok objevil.

22.9.2017 v 11:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 |

Štěpánka Bergerová

Na houpačce s Martinem Němcem

aneb rozhovor s výtvarníkem, hudebníkem, kapelníkem a výhradním autorem rockových skupin Precedens a Lili Marlene, k právě probíhající výstavě ON THE SWING v galerii Na ochozu Vřídelní kolonády v Karlových Varech.

22.9.2017 v 10:30 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 360 | Diskuse

Karel Sýkora

Je dobré znát svou historii, aneb před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky

Před 334 lety byla Evropa zachráněna před Turky. Více než 130 tisíc Osmanů a jejich spojenců tehdy obléhalo Vídeň. Pokud by padla, otevřela by se Turkům cesta dál do střední Evropy.

21.9.2017 v 13:27 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 479 |

Karel Sýkora

Zygmunt Bauman – Všichni žijeme v Utopii

Zygmunt Bauman byl polský sociolog světového věhlasu. Narodil se 19.listopadu 1925 v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.

21.9.2017 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 |
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3492

Druhdy admin Blog iDNES.cz, nyní vedoucí webu Flying Revue.cz. 

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.