Česká republika: Vítejte v popelnici!
Nedávno jsem někde četl, že člověk, který sedí kupříkladu v smradlavém vlakovém kupé (pot, salámy etc.), ten smrad vnímá jen prvních pár minut po usednutí. Pak jeho čichové buňky otupí nebo prostě vypnou, aby během cesty z toho smradu jejich majitel a životadárce nezpitoměl. Jakmile se ale na chvíli projde po vagóně (třeba do jídelního vozu pro pivo za stovku), buňky se probudí a návrat mezi sedm stejně čichově otupělých spolucestujících znamená pro výletníka pravý hák - K.O. se nedostaví jen díky včasnému zhroucení na v nástupní stanici pracně vybojované místo u dveří kupé, kde to přece jen poněkud luftuje.
Tenhle princip zřejmě nefunguje jen u čichu. Den co den, kdykoli vyjdu z našeho paneláku, leží v trávě (no v trávě, spíš v tu a tam posečené přehlídce plevele) několik sešlapaných pet lahví (ty vítr přemísťuje poněkud obtížně, takže jejich skladba kolem domu je stále víceméně podobná) a zhruba stejné množství jejich nesešláplých sester větrem putujících od domu k domu (ty vítr miluje, dávají mu pocit síly a smysluplnosti, když je žene vpřed a někdy i vzhůru). Den co den jezdím nahoru a dolů zaplivaným výtahem, den co den se bez obav při otevírání holýma rukama dotýkám nedůstojně špinavých vstupních dveří, den co den vycházím z domu s očima upřenýma na chodník, abych si na botách na cesty neodnesl i památku, kterou po chodníku po ránu rozestřeli všichni ti k pomilování slintající bulteriéři, dobrmani či brazilské fily.
Den co den nastupuji do auta nedaleko smradlavých, svinčíkem obestlaných popelnic, a den co den to vlastně už vůbec nevnímám.
A tak jsme se tehdy za tou hraniční závorou ocitli v roli onoho cestujícího, jenž se vrací do svého kupé a díky vlastní otupělosti netuší, do čeho jde. Sotva se závora zvedla, vjeli jsme do jiného světa. Namísto silnice jen obrovská asfaltová placka bez krajů a středu, kolem níž se v polorozlámaných plechových kadibudkách nabízí zboží nejpodřadnějšího druhu. Když mineme poslední vietnamskou boudu, otevírá se nám pohled na nekonečný svinčík za torzy rezavých plotů a železných bran, jedním pantem (druhý se pohupuje na posledním kousku zrezlého sváru nad stonky půlmetrové, týdny nesečené trávy) střežících hromady nejprapodivnějšího haraburdí, jež se v jejich "sféře vlivu" nastřádalo za léta, kdy pomezek patřil nikomu a všem, a jež ani za další léta, když už nic nepatří zároveň nikomu a všem, stejně nikomu nevadí a nikomu nepřekáží. Kolem silnice bez krajnice (asfalt střídá prach, prach tráva a tráva zase po pár metrech vrůstá do asfaltu) se válí papíry, lahve, noviny, co se kde komu hodilo vytrousit z auta, a nikdo to neuklízí, nikomu to nepřipadá divné.
Jen ti, co se na čas (a stačí opravdu jen pár hodin) vydají z kupé s nápisem Česká republika ven na čerstvé povětří při návratu nevěřícíma očima zírají na ten svinčík a hnus a všechno v nich křičí: Jak to, že žiju v popelnici a nevím o tom! (Jenže už druhý nebo třetí den poté ale znovu sahají rukama bez rukavic na léta nemyté dveře svého paneláku a cestou k autu či autobusu kličkují po chodníku mezi psími enóny a mlčí.)
Vracel jsem se do téhle země, kterou opravdu miluju, už z mnoha stran, a vždycky to bylo podobné. Už můj přítel ze studií Komárek, když se v osmaosmdesátém roce vrátil do dráty obehnaných Čech z návštěvy od strýce ve Švýcarsku, tehdy pravil: Je to, jako když přijedeš do popelnice.
Bylo to přesné. A je pořád. I když už se přes Petrovice nejezdí.
Jan Dvořák
Video: Kapela OK GO ve svém novém klipu poletuje ve stavu beztíže
Zažít v letadle stav beztíže? Proč ne? Hoši z americké kapely OK GO si to vyzkoušeli v nejnovějším ze svých unikátních klipů. Japonská MTV ho ocenila jako video roku 2015.
Jan Dvořák
Rozhovor: Sdílíme spolu fascinaci moři a oceány
Letec a publicista Jiří Pruša a filmový režisér Petr Nikolaev vyrazili v úterý ráno z Prahy směr Karibik, aby z letadla zmapovali jeho ostrovy. Před odletem jsem je vyzpovídal.
Jan Dvořák
Johnny Depp, Bedřich a já
Jak jsme s Johnny Deppem, co není pirát ale kocour, do Černého moře a pak až do Kyjova, tam, kde bydlí babička Jarka.
Jan Dvořák
Muž, saně a chlapec
Zasněženou krajinou šel muž. Bylo nádherně. Sníh jiskřil ze všech koutů, slunce svítilo jako o závod. Ten muž byl zdaleka, v životě sníh neviděl. Tu došel ke zvláštní věci. Stála opuštěná na sněhu, nikde nikdo.
Jan Dvořák
Příběh chlívečku holenní kosti
Mladý muž láskyplně odemkl zámek otlučených dřevěných dvířek. Musel zabrat, aby povolily. „Příště Vás musím opravit," řekl, než udělal zednickou tužkou, která visela na provázku vedle dveří, čárku na veřeje. Pak se sehnul a vstoupil do místnosti za nimi.
Jan Dvořák
Jak se krade prezident
Bizarní svět bizarních postaviček bizarního polosvěta v bizarním dramatu na bizarní scéně. V první řadě s ústy dokořán ty a já. Z lóže nám kyne ukradený prezident. Má dvě tváře - jednu s knírkem a druhou bez. Parlamentní demokracie po česku. Vítejte.
Jan Dvořák
ČD sypou peníze do filmu, na cestující jim nezbývá
Aneb Když vlaky stojí, auta jedou. Znáte tu písničku: Z Opavy, z Opavy, rychlík jede do Prahy, nikdo nemá obavy, jestli dojede... Luděk Sobota. Tuhle jsem sice nejel do Opavy, ale do Ústí nad Labem, nicméně obavy jsem taky neměl. Leč, měl jsem mít. Příště budu obezřetnější.
Jan Dvořák
Co vidíš v zrcadle
"Tak to tedy ne!!!" křičí Martin Kabát na hlavního pekelníka a vybojuje Káču, kterou vlastní hloupostí a bonvivánstvím prohrál peklu, zpátky do života. Ne!
Jan Dvořák
Ztráty a nálezy na cestě ke svobodě
Za spálenými mosty plynové lampy zhasínám, jsi stejná jako já, dotýkám se hvězdy, bílá velryba uhání, je pořád krásná, míří do hlubin Laptěvů, tak jako já... zpívá Michal Hrůza. Svoboda je jako bílá velryba. Uhání vpřed a je pořád
Jan Dvořák
Cirkus v TESCU aneb jak udělat ze zákazníka klauna
"Velevážené publikum, dámy pánové! Všichni sem, všichni k nám! Nenechte si ujít světoznámý cirkus, cirkus Tesco! Uvidíte líté šelmy, brilantní žongléry, odvážné krotitele i cizokrajné krásky. Ovšem také i kouzelníka a klauna. Proto račte vstoupit!" No vážně, já tam byl.
Jan Dvořák
Na vrcholcích bílých moří
Byla mlha. Stoupali jsme po horské stezce výš a výš, až nás bezzubé dásně mračen uvelebené na úbočí hory procedily vzhůru, do světa bezoblačného nebe, v němž se ve sluncem ozářených bílých mořích povalovaly zbytky dnešního rána.
Jan Dvořák
Blog iDNES je milionář!
Je to nedávno, co blog iDNES spatřil světlo světa a už je milionářem. A táhne - nás, obyčejné mužiky pera, zkušené novinářské matadory a taky celebrity. Právě bloggerská práce to je, co způsobilo, že se o blog zajímá stále více lidí. A z mnohých z vás jsou dnes hvězdy blogu. A co se na blogu nosí? Kdo je tu králem? Co o tom všem říká statistika? Zajímá vás to taky? Nuže, račte si kliknout!
Jan Dvořák
Zbourejte Labskou boudu! A Sněžku taky!
A lidi zastřelte. Joj, jak bude krásně na hřebenech Krkonoš!
Jan Dvořák
Sexmise počesku aneb Jak velrybě zlomit vaz
Slyšeli jste to určitě. Není to složité. Pochytejte pár těch nejvýkonnějších, obden z jejich pohlavních žláz jako z jedových zubů kobry vymačkejte trochu té životadárné tekutiny, a máte to. Svět bez mužů, svět bez manželství, úžasný, dokonalý svět bez lásky.
Jan Dvořák
Výrobci oblečení pro mládež: Směl bych vám nafackovat?
(Ne)milí výrobci triček, mikyn a kalhot pro mladé holky! Píšu vám, abyste věděli, že mám tajný a neuskutečnitelný sen. S chutí vám nafackovat!
Jan Dvořák
Kdy jsem brečel a kdy jsem nebrečel
Jmenuje se Anna Netrebko. Až do dnešní skoro půlnoci jsem netušil, že existuje. Ale dostala mě dokonale.
Jan Dvořák
Den, kdy jsi poprvé uviděl horu
Když jsi poprvé uviděl horu, bylo vidět bylo sotva na krok. Uběhlo pět let od doby, kdy ses neměl narodit, a ty jsi konečně stál na úpatí hory, která ti možná mohla zlomit vaz. Půjdeš?
Jan Dvořák
Praho!
"Excuse me... Monument!" vytrhne mě z usínání postarší muž v kšiltovce, a ukazuje na sochu, na jejímž podstavci jsem se před chvílí usadil a nastavil obličej poslednímu letošnímu slunci babího léta. Nejspíš mě má za Američana či tak něco. Nechávám ho při tom a ne zrovna nadšeně slézám na dlažbu. "Nice trip!" loučí se se mnou nakonec mužík s cedulkou "Pořádková služba" na klopě manžestrového saka. "Umta, umta, umtatata," swinguje k tomu kapela od protějšího hrazení. Karlův most.
Jan Dvořák
Vtip měsíce - Talmanová bude slaďovat rodiny
Tak to je tedy vážně gól. Hořký vtip, který ovšem zřejmě myslí naprosto vážně, připravila veřejnosti česká vláda. Žena, která pomohla rozbít premiérovi vlastní rodinu, bude stát v čele instituce, jejímž úkolem je podle iDnes.cz „zatočit s alarmující situací v zemi, kde se každé druhé manželství rozvádí“. Krásná stáleještěslečna Lucie Talmanová bude teď "slaďovačkou českých rodin". Páni!
Jan Dvořák
Dětský karneval po palestinsku - se samopaly a pásy s výbušninami
Bojovníci za mírumilovný islám, hoďte vaše papírové flintičky do koše. Skutečný islám nežije v ústech jeho evropských filozofických obhájců, ale na Středním Východě a v okolí. Kalašnikov, to je ten správný dárek k narozeninám malých Palestinců, jak ukazuje Youtube video uvnitř tohoto článku.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 48
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3509x